Vysoká laťka (Matouš 5,17-20)

(Série Boží království v srdci)

Nejznámější promluvou, kterou Ježíš pronesl, je takzvané Kázání na hoře. Tato řeč mluví o tom, jak vlastně Boží království vypadá a zejména jaký je standard chování v něm. V této promluvě je plno překvapivých tvrzení – o některých z nich jsme slyšeli během minulých nedělí a dnes budeme pokračovat dalším z nich, kde Ježíš říká:

Matouš 5,20 Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho převyšovat spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do království Nebes určitě nevstoupíte.

Na začátek poprosím o požehnání:

(modlitba)

Tak tedy – chcete vstoupit do Království nebes? Nejdříve – co to vůbec je? Není to jen místo, kam může jít člověk po smrti, jakkoliv vědět, že na takové místo můžeme jít, je skvělá zpráva. Je to prostě místo, kde vládne Bůh. Je to něco, co je už tady mezi námi. Pojďme se dnes podívat na to, co Pán Ježíš říká o tom, jak vlastně do tohoto království vstoupit.

Přečtěme si dnešní text:

Matouš 5, 17„Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit. 18Neboť amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné nejmenší písmenko ani jedna čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. 19Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království Nebes nazván nejmenším. Kdo by je však činil a učil, ten bude v království Nebes nazván velkým. 20Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho převyšovat spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do království Nebes určitě nevstoupíte.“

Dostali jsme tedy odpověď – nebude-li naše spravedlnost o mnoho převyšovat spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do království nebes určitě nevstoupíme. Co to asi pro tehdejší posluchače znamenalo a co to znamená pro nás?

Tak nejdříve – kdo to byli učitelé Zákona a farizeové? Byli to lidé, kteří byli obecně považováni za někoho, kdo prostě vzorově žije s Bohem. Znali velmi dobře Bibli a různé tradice, a vše velmi pečlivě dodržovali. Včetně třeba desatera přikázání či detailních věcí z Mojžíšova zákona. Když někde byla nějaká nejasnost, upřesnili si jí a neváhali toto upřesnění pravidel pak vykládat dalším, prostě měli vždy černobílou odpověď. Byli horliví pro pravdu a byli určitým příkladem – když se na ně člověk podíval, těžko by bylo jim něco vytknout, protože oni doopravdy pravidla dodržovali.

Laťka je tedy velmi vysoko. Představme si laťku při skoku do výšky – a farizeové jsou ti, kdo z lidského pohledu skočili doopravdy velmi vysoko. A Ježíš nám tu říká – pokud tu laťku nepřeskočíte o mnoho, určitě do Království Nebes nevstoupíte. Tak co tedy máme dělat? Máme být ještě výkonnější v plnění pravidel? Máme si dát ještě více pravidel? Když to slyšíme, tak si řekneme, a já asi mezi prvními – tak to to můžeme rovnou vzdát. Na to nemáme.

Můžeme se podívat na to, jak velmi vysoko taková laťka je. Možná jste tento reálný příběh už slyšeli. Jedno z přikázání, které tato skupina velmi ctila, byl den odpočinku. Bůh přece řekl, že v sobotu se nepracuje. V dubnu roku 1992 v izraelském městě Bnei Brak vypukl v obytném domě požár. Jenže byla sobota, a v sobotu se nepracuje, a použití telefonu bylo dle jejich výkladu také porušením sobotního odpočinku. Obyvatelé toho bytu s požárem tedy naprosto ctili Boží zákon, který je přece nade vše. Neseděli ale jen tak nad požárem, šli se pěšky zeptat rabína, jestli mohou porušit naprosto jasně daný zákon, že v sobotu se nepracuje. Rabín jim dal svolení a tak až poté hasiče zavolali. Bylo to až po půl hodině, požár se mezitím rozšířil na dva sousední byty, naštěstí nebyl nikdo zraněn.

To je až extrémní odhodlání dodržet pravidlo, že? Naprostý vzor dokonalosti, prostě přikázání je jasné. Svedli bychom to lépe, svedli bychom tuto vysokou laťku přeskočit? O kousek asi ano, třeba tak, že bychom ani nešli za tím rabínem, protože i to byla práce, nebo že bychom nezavolali. Byli bychom tak ještě o kousek věrnější tomuto podání Božího zákona. Ale o mnoho? Osobně nevím, jak to udělat. Ale určitě cítíme, že tu není něco v pořádku. A přesně na to poukazuje i Ježíš. Je to extrémní přiklad toho, co se může stát, když se pozornost soustředí na přesné dodržení pravidla a ztratí se otázka po jeho smyslu.

Tak jak to tedy je? Snižuje snad Ježíš Boží zákon? Čteme tu hned od začátku, že ne – že Ježíš nepřišel tento zákon zrušit, ale naplnit. A dokonce čteme i to, že „nepomine jediné nejmenší písmenko ani jedna čárka ze Zákona“, jinak řečeno, že i věc, která nám může připadat jako malinkatá, je důležitá. Všimněme si, že Ježíš se nestaví proti Zákonu, poukazuje na spravedlnost tehdejších náboženských vzorů. Pojďme se tedy nejdříve zamyslet nad tím, jak Ježíš naplnil Zákon a pak nad tím, jak je to s tou spravedlností.

Ježíš tu neříká jen „já jsem celý zákon dodržel“. To by bylo pravdivé, Ježíš ale navíc říká – já jsem přišel zákon naplnit. To je mnohem více. Není to jen poslušný člověk uvnitř systému pravidel, ale někdo, kdo naplňuje smysl zákona.

Pojďme si ukázat několik příkladů.

Můžeme se vrátit k té sobotě. Když učedníci v sobotu trhali klasy a jedli, tak farizeové namítali – to je hřích, protože dělají něco, co se v sobotu nesmí. Nebo protestovali, když Ježíš někoho v sobotu uzdravil. Ježíš jim na to odpoví – sobota je ale pro člověka, jako odpočinek, není to tak, že člověk je tu proto, aby dodržoval soubor pravidel, které zákoníci vytvořili kolem dodržování soboty. Ježíš ve skutečnosti bral odpočinek mnohem vážněji – ne jako den, kdy úzkostlivě dodržuji zákazy, ale jako čas odpočinku, milosrdenství, svobody a obnovy člověka. Důraz je na vysvobození a obnovu, a právě toto skrze Ježíše dostáváme v mnohem širším měřítku, než jen jeden den bez práce.

Další příklad je nečistota. Starý zákon znal různé stavy rituální nečistoty – například některá kožní onemocnění, tělesné výtoky nebo kontakt s mrtvým. Nebo bylo dané, jaká zvířata jsou čistá a jaká nečistá. Farizeové se tak moc chránili před znečištěním, že například cedili nápoje přes plátno, aby jim v pití nezůstal ani jeden komár, protože to přece bylo nečisté zvíře. Ježíš nepopírá rozdíl mezi čistým a nečistým, ale nebojí se dotknout člověka, který je nečistý. Jen obrací ten princip, kdy se nečistota přenáší na čistého. Ježíš přichází jako ten, kdo přináší očištění, a to je to, k čemu celý systém čistoty směřoval.

Farizeové si přidávali své tradice a pak vyžadovali jejich dodržování. Příklad je mytí rukou učedníků. Tam nešlo o hygienu, ale o rituální omytí. A farizeové jsou tu poctiví v tom, že říkají – proč tvoji učedníci přestupují tradici starších? Ví, že to není Mojžíšův zákon, ale přesto vyžadují umytí dodržet. A to umytí správným způsobem. Máme opět příklad, jak někdo nedosahuje laťky farizeů. A Ježíš na to odpoví, že člověka neznečišťuje to, co do něj vchází, ale to, co z něj vychází. Prostě jde od vnějšího rituálu k srdci člověka. Laťku tak zvedá mnohem výše – ne množstvím dalších pravidel, ale tím, že šel až k Božímu záměru a k srdci člověka.

Další příklad je odplata za nepravost. Ježíš neříká, že starý zákon je špatně. Například když v něm čteme „oko za oko, zub za zub“, šlo o princip omezení odplaty. Šlo o zamezení pomstě, která by byla nepřiměřená – například za vyražený zub člověka zabít, což by jinak nebylo nijak výjimečné. Nešlo vůbec o to, že za vyražený zub musíme také vyrazit zub. Kdo by se slepě tohoto pravidla držel, mohl by se cítit spravedlivě, kdyby to udělal. Jenže Ježíš říká – tady ale nejde o to nějak spravedlivě regulovat odplatu. Boží cíl je být člověkem, který se neusiluje o osobní odplatu.

Ohledně naplnění zákona a proroků bychom mohli pokračovat dále. Například tím, že Ježíš je naplněním proroctví, nebo tím, že obětí Ježíše Krista na kříži už byl naplněný obětní systém Mojžíšova zákona.

Šlo mi spíše o příklady, kdy se Ježíš dostával do konfliktu s tehdejším výkladem a aplikací Zákona. Když se ale na všechny tyto situace podíváme, tak ve skutečnosti naplňoval smysl Božího zákona a laťku kladl mnohem výše. Kdo chcete tuto laťku přeskočit, tak prosím, jděte do toho. Můžete si říci – ale já to dokážu, dle Ježíšova kázání na hoře třeba budu milovat nepřátele, s každým se smířím, nebudu na nikoho hledět chtivě a nebudu toužit po pozemských věcech, budu dávat bez potřeby uznání… a tak dále, prostě vše, co Ježíš v těchto třech kapitolách Bible říká. A navíc – nikdy nevynechám žádné sborové setkání, budu se modlit správným způsobem – a raději se zde zastavím. Opět bychom si chtěli vytvořit soubor pravidel a ta dodržovat. Jakkoliv principy za nimi jsou určitě dobré.

Ježíš ale na konci kapitoly klade laťku úplně nejvýše:

Matouš 5,48 Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

Tady na tom mém obrázku je laťka o mnoho výše, než co je pro člověka možné. Ježíš tu jako měřítko staví samotného nebeského Otce. A podobnost jemu je laťka, na kterou vlastními silami nedoskočíme. Pokud si někdo myslí, že svede tuto laťku splnit, tak pro vás mám špatnou zprávu – nepovede se vám to. Ale mám pro vás i dobrou zprávu a je to ta nejlepší zpráva, kterou ve svém životě uslyšíte – Pán Ježíš Kristus vám dveře do svého království otevírá sám. On je ten dokonalý, který naplnil veškerý zákon. Jen pozor, už to není o skákání přes laťku. Není to o tom, že farizeus skočí 2 metry, a já tedy skočím 2,5 metru. Ani o tom, že Ježíš skočil 200 metrů. Vyšší spravedlnost není více výkonu. Neptáme se – kde je ta hranice? Neptáme se – co ještě musím udělat nebo nesmím udělat, abych to měl u Boha dobré?

Ta cesta jde úplně jiným směrem, než jak se snažili jít zákoníci a farizeové. Ta jediná spravedlnost, která nám umožní vejít do Božího království, je spravedlnost Ježíše Krista. Spravedlnost zde neznamená být slušný člověk nebo mít dost dobrých skutků – tak jak se o to snažili farizeové. Znamená to mnohem více – být v souladu s Boží vůlí, patřit k těm, které Bůh uznává jako své. A Ježíš přináší takzvané ospravedlnění – tedy prohlášení člověka za spravedlivého před Bohem. A jak takové ospravedlnění získáme? To čteme v

Římanům 3,21Nyní však je zjevena … 22Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista pro všechny a na všechny ty, kdo věří. Není totiž rozdílu: 23všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, 24ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši.

Čteme, že všichni zhřešili. Tedy že nikdo z nás Boží laťku nepřeskočil. A ta dobrá zpráva je – Ježíš udělal to, co my nedokážeme a díky tomu nás Bůh přijímá. Ne za náš výkon, ale z milosti, skrze oběť Ježíše Krista na kříži. I tu čteme, pro koho ta spravedlnost je – pro všechny kdo věří. Pokud je tu někdo, kdo toto ospravedlnění nepřijal, tak má dnes možnost – ta jediná cesta do Božího království je uvěřit tomu, že Ježíš Kristus nám tuto cestu na kříži vydobyl. Ne výkonem, ale vírou. Ta cesta je přestat dokazovat Bohu, že tu laťku přeskočím. Je třeba přiznat si, že na ní nedosáhnu, a říci Ježíši něco jako „Ježíši, nespoléhám na sebe. Spoléhám na tebe. Odpusť mi, přijmi mě a buď mým Pánem.“

Nemusíme tak skákat přes žádnou laťku. Ano, Ježíš jí přeskočil, nijak Boží vůli neporušil, zákon naplnil. Také ale laťku narovnal – odstranil lidské posuny a dodatky nebo zjednodušení. A také ukázal k čemu laťka míří – cílem není výkon, ale život dle Božího charakteru.

Co to znamená, život dle Božího charakteru? Když se vrátíme k úvodnímu textu, čteme tam:

Matouš 5, 19Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království Nebes nazván nejmenším. Kdo by je však činil a učil, ten bude v království Nebes nazván velkým.

To, že se náš už život neodehrává na hřišti, kde bychom se poměřovali, jestli přeskočíme vyšší laťku než další křesťané, neznamená, že Boží zákon už není důležitý. Naopak, Ježíš říká – já jsem Zákon naplnil. Ježíš Zákon neodhazuje ani neříká, že by byl chybný. Dnes čteme Zákon skrze vše, co Ježíš udělal a učil, a hledáme, k čemu tam vlastně Bůh směřuje. Ježíš tam spojuje dvě věci: Boží vůli činit a také ji učit. Nejdřív tedy nejde o to druhým vysvětlovat, co mají dělat, ale sám podle Boží vůle žít. A právě tím ji zároveň předáváme dál. Nejen z kazatelny nebo při vyučování, ale v běžném životě – tím, jak jednáme, jak se rozhodujeme a jak mluvíme o Bohu. A když o něm mluvíme, ukazujeme nejen jeho vůli, ale také evangelium o záchraně z milosti.

Pojďme si to tedy na závěr vše shrnout:

Nejprve, Ježíš zákon neruší, ale naplňuje. Neříká nikde „tohle bylo moc přísné, teď už na tom nezáleží“. Naopak, Zákon neodhazuje ani neprohlašuje za chybný; naplňuje ho a ukazuje jeho skutečný Boží záměr. Zároveň ukazuje, že nestačí vzít přikázání, vydestilovat si z něj jednoduché pravidlo a pak si říci – tohle jsem splnil, tak jsem v pořádku. A stejně máme číst Bibli i my a hledat: Co mi tím Bůh ukazuje o sobě? Co chce vytvářet ve mně? Jaký člověk ze mě má být?

Dále, Ježíšův učedník Boží vůli činí, ne jen zná a učí. Často není zas tak těžké vědět, co je správné. Můžeme znát Bibli, můžeme se správně orientovat v teologii, můžeme mít jasno v tom, co je správné a co špatné. Ale otázka je – žijeme dle toho? Nejde jen o to, jestli Boží vůli známe. Jde o to, jestli jí dovolíme, aby zasahovala náš skutečný život.

Možná dnes můžeme odejít s tím, že si uvědomíme: Co už od Boha vím, ale ještě podle toho nežiji? Nemusíme dnes odcházet s novými pravidly. Stačí jediná věc, kterou už dávno známe, chceme takto žít a doopravdy také začneme.

Říkali jsme si také, že naše přijetí do Božího království nestojí na našem výkonu – ten by nikdy nestačil. Nemusíme skákat výše, tedy plnit více pravidel. Ale právě tady musíme dodat druhou polovinu. Když přijímám Ježíše jako Zachránce, přijímám ho také jako Krále. Nemůžeme říci: „Ježíši, děkuji, že jsi mě zachránil, ale teď mi prosím neříkej, jak mám žít.“ To by nedávalo smysl. Jestli vstupuji do Božího království, vstupuji pod Boží vládu. Poslušnost není cena, kterou platím za vstup, ale je to důsledek toho, že jsem přijal Krále. Neptám se tedy „Co všechno musím splnit, aby mě Bůh přijal?“, ale spíše „Pane Ježíši, když už patřím Tobě, jak chceš, abych žil?“ Zkusme o tom chvíli přemýšlet. Ne nad tím, jestli jsme lepší nebo horší než někdo vedle nás. Ne nad tím, kolik bodů bychom dostali za svůj křesťanský život.

Ale každý sám za sebe:

  • Co už od Ježíše vím, ale nedělám?
  • Kde si jeho vůli upravuji tak, aby mi byla pohodlnější?
  • Co chce Ježíš změnit v mém životě právě teď?
  • Jaký jeden konkrétní krok udělám od pondělí?

Ne proto, abych si zasloužil Boží království, ale proto, že patřím Pánu Ježíši Kristu, důvěřuji mu a chci žít pod jeho vládou.

Pojďme se tedy každý v tichosti sám zamyslet, třeba i dát Bohu prosbu o pomoc a moudrost v nějaké situaci. Já to pak uzavřu modlitbou.

…

(modlitba)

Zanechat odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá Google Analytics ke sledování návštěvnosti. Analytické cookies jsou uloženy pouze s vaším souhlasem. Zásady ochrany osobních údajů

Zásady ochrany osobních údajů